FNaF FF - S1E01

5. prosince 2016 v 17:57 | HonChie |  FNaF FF
Převzato z minulého blogu, nechce se mi to upravovat :D :D
Nebudu se k tomu vyjadřovat...... Zas je to krátký :( A už vůbec nebudu počítat tu šílenou časovou mezeru mezi tímhle a minulým článkem..... Snad budou mít obrázky lepší kvalitu, díky Paint Tool SAI ^^ :D (tenhle článek tu mám už dva týdny..... ani nevíte, jakou dobu mi trvalo vymyslet ten obrázek ._. )


"Kde to k čertu jsem? C-co se stalo? Je tu někdo?!" Pokládál jsem otázku za otázkou a pohled za pohledem do každého směru, ale nic se nedělo. Po chvíli mi přišlo, že jsem si vykřičel hlasivky.... vždyť jsem tolik neřval? Upadl jsem, mé nohy vypověděly službu. "Co se to k čertu děje?" Stěží jsem s nimi hýbal a hýbal čelistmi, momentálně jsem seděl na mrazivé zemi a jen zázrakem k ní nepřimrzl.
"Jsi mrtvý." hluboký, ale zároveň děcký hlas, ze kterého mi naskočila husina, se rozezněl ze všech směrů.
"J-jak?! Kdo jsi?! A KDE JSI?!" Nikdy jsem se tolik nebál. Nebo ano?
"Zabil tě, stejně jako mě." Přímo předemnou se objevily dvě bílé tečky. Měl jsem co dělat, abych se uklidnil... a nezačal ječet jako holka.
"W-William??" Ani jsem nemrkal a sledoval ty tečky a zdálo se, že se pomalu přibližují.
"Ano" tečky se rozzářily ostrou rudou a přímo naproti mně vykráčel velký robotický a zlatý medvěd. Až podezřele moc se podobal Freddymu. Dlouho jsem na něho zíral s otevřenou pusou.
"K-kdo jsi??"
"Já? Nebo robot, kterého vidíš?"
Mlčky jsem zavřel ústa a podíval se na něj pohledem "Co to sakra meleš???"
"Robot, který stojí před tebou se nazývá Golden Freddy, je to původní robot s novým kostýmem. A já? Já",odmlčel,"nevím přesně, kdo jsem, ale vím, že mě zabil a teď v tomhle robotovi vyčkávám."
"Vyčkávíš na co?"
"Až zabije dalšího, což se stalo", ukázal na mě.
"P-proč??" Znovu jsem se zatřásl při faktu, že už vlastně nejsem.
"Protože já už nemůžu dál.." Robot se shroutil k zemi a na jeho místě zůstalo levitovat uplakané dítě: "Já už chci jít, už proti němu bojuju dlouho, ale on se pokaždé vrátí. Pracuje v pizzérii jako zaměstnanec, pak někoho zavraždí a zmizí. Majitel pak musí restauraci prodat a jakmile ji někdo koupí, William se zase vrátí."
"Proč to dělá? To se ta svině tak moc nudí, že musí zabíjet?!"
"Ano, řekl nám to sám."
"Nám?" Nadzvedl jsem obočí a lehce naklonil hlavu doprava.
"Ostatním zavražděným dětem. I se mnou jich bylo pět, Já, Freddy, Bonnie, Chica a Foxy, ale po dnešku je to jedenáct, nepočítám dva dospělé."
"T-tolik.... tolik mrtvol...a... dva dospělé? Já a? "
"Bývalý noční hlídač. Willova první oběť. Po něm jsem taky chtěl, aby nastoupil místo mě, ale nechtěl...."
"Počkat! Ty po mně chceš, abych strašil v tý pizzerce jako nějaká hromada železa??! NE!"
"Chceš, aby zabíjel dál, aby ostatní trpěli? Děti i rodiče?"
Tahle otázka se mi zasekla hluboko do mozku....asi jako ta sekera. Sám vím, jaké to je přijít o někoho blízkého... Chci, aby to věděl každý, kdo do tam vkročí?
Pokračoval: "Ty jsi taky přišel o rodinu, nemýlím se?"
"J-jak to víš?" zeptal jsem se potichu
"Vidím ti do hlavy. Autonehoda, při které zemřelo šest lidí. Tvá manželka Charlie, tvé dvě děti Robie a Sindy. Nehodu způsobil opilý řidič, který vezl své přátele domů. Všichni zemřeli, jen ty jsi přežil."
Když jsem si to znovu vybavil, bylo mi do pláče. Nikdy jsem neuvažoval tak, že by mi záleželo na ostatních, ale tahle bolest je pro každého rodiče stejná. Rozhodl jsem se..
*poprvé spokojenost s Freddyho hlavou :33*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama