FNaF: Sister location - Michaelův příběh (2. část)

28. července 2017 v 16:50 | HonChie |  Michaelův příběh
Předchozí část/Následující část

Od onoho temného místa to nebylo daleko. Stačilo přejít jen pár ulic, zabočit doleva a pak jen rovně. Vlastně to byla příjemná cesta, ikdyž Mike věděl, že její konec není nijak příjemný. Šel po dlažděném chodníku okolo domů, které měly krásně zelenou zahrádku. Jediné, co bilo do očí byl fakt, že každý z těch domů vypadal úplně stejně. Stejná okna, stejné dveře, stejná barva omítky. Dělalo to divný dojem.

Mike už viděl dveře do budovy. Velké šedivé dveře připomínající vchod do továrny. Přišel k nim a musel vynaložit velkou sílu, aby se se skřípáním otevřely. Všechna okna byla zatemněná a jediné světlo procházelo skrze otevřené dveře, ve kterých stál Mike. Budova byla cítit rezem a snad i plísní.
*Tady, že chodí hlídka? Vždyť tu nikdo nebyl nejmíň několik let..* řekl si v duchu a vytáhl baterku.
Vkročil dovnitř. Omítky opadávaly všude, kde se dalo, jedna zeď už byla dokonce rozpadlá celá a zbyla tam hrouda sutin. Všude visely černé kabely, které nikde neměly konec.
Jeho hlavním úkolem bylo najít v tom bordelu výtah. Jako malý občas viděl, jak k němu otec jde. Vždy mu zakazoval chodit blízko. Byl si téměř jistý, že ví, kde je.
Vešel do větší místnosti, kterou hned poznal
*Tady se to stalo* zesmutněl, když se podíval na menší pódium. *Tady byla Baby*
Otočil se a pokračoval další chodbou dál. Celá budova vypadala jako kdyby byla po zásahu radiace. Když pomineme omítku a ty kabely, vše zůstalo tak, jak se to opustilo. Stoly s oslaveneckými čepičkami, veškeré dětské výkresy na zdech a hračky na zemi.
*Ty hračky jsou snad všude*
Byla tu nepříjemná atmosféra a Mike už fakt chtěl najít ten výtah. Furt mu připadalo, že ho ty panenky a výkresy sledují.
"Tady to je!" zaradoval se, když uviděl ty dveře.
Chvíli se na ně koukal a zeptal se sám sebe
"Fakt chceš jít do toho výtahu, který už nemusí fungovat? Který tě odveze mezi monstra? Který je jak past? Nebo se chceš otočit a jít na zmrzlinu?"
Málem chytil mrtvici, když mu začal vybrovat telefon v kapse. S jednou rukou na hrudi vytáhl mobil z kapsy.
Chvíli ještě rozdýchával a zvedl hovor.
"Haló?"
"Ahoj Miku"
"Oh...uhmm.. ahoj otče"
"Co se stalo?"
"Nic, nic.. V pohodě... Jen se mi tu málem zastavilo srdce z toho telefonu. Co se děje?"
"Jo ták. No víš, zapomněl jsem ti něco říct."
"Cože?"
"Je možné, že je tam stále aktivovaný podpůrný software, co si myslí, že každý den stále probíhá představení"
"Cože?!"
"Klid, řekl jsem, že je to možné. Stále je pravděpodobnost, že to tak být nemusí"
"A co s tím mám jako dělat, když se to spustí? Co to vůbec sakra dělá?"
"No.. Vždy, když jsem tam šel já, nebo nějaký zaměstnanec, ověřovalo to totožnost"
"Děláš si ze mě srandu? Ja.."
"Tebe jsem tam registroval už když jsi byl menší, bude stačit, když tam zadáš svoje jméno Michael A."
"A pak? Stojím před tím výtahem a jestli mě tohle čeká, tak fakt nevím, jestli do toho chci jít. Furt si můžu někam jinam"
"Miku, já vím, že to zvládneš. Stačí, když uděláš to, co po tobě bude Handy chtít"
"Handy? Tak se ten software jmenuje?"
"HandUnit"
"Co když se aktivují ti roboti?"
"K tomu nedojde. Hele, já už musím zase jít, držím palce"
"Počk..."
Hovor ukončen
"Tak teda ahoj no" Rozloučil se
Zhluboka se nadechl a vešel do té válcovité pasti.
Hned jak vešel, zavřel se za ním vchod a výtak začal jet sám dolů.
Vzdáleně mužský hlas začal mluvit.
"Vítejte v prvním dni své nové a vzručující práce. Zda jste se přihlásili na veletrhu práce, přečetli jste si naši reklamu v <Šrouby, šroubky a spony> nebo jestli je toto výsledek vaší odvahy, vítame Vás. Já budu váš osobní průvodce do začátku. Jsem pátý model Kutilovy robotiky a Systém opravy jednotek. Ale můžete mi říkat "HandUnit". Vaše nové zaměstnání slibuje výzvy, intriky a nekonečné šance míst. Prosím, zadejte své jméno do tabletu před Vámi. Toto nebude moci být později změněno, buďte proto prosím opatrní"
Mike koukal jako cvok, paralyzovaný tím, co se právě dělo. Výtah se zastavil.
Po chvíli se přisunul k dětsky vypadajícímu tabletu a začal vyťukávat písmena svého jména.
"M".."I".."C".."H"
Tablet začal zrnět a obrazovka zčernala.
"Vypadá to, že máte nějaké problémy s tabletem. Já vidím, co jste zkoušeli zadat a Já to pro vás opravím. Strpení prosím. Vítejte: Benediktova vejce."



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beznitka Loutkovská Beznitka Loutkovská | E-mail | Web | 28. července 2017 v 21:46 | Reagovat

Jak já se na to pokračování těšila. *oddechne si a svalí se mezi zmíněné sutiny* ... a teď další část. Hned! *namíří na Honchie šípem*

2 HonChie HonChie | Web | 31. července 2017 v 13:07 | Reagovat

[1]: Šípem?! To ne!! Slitování!! Já hodná! *škrábe na kovové dveře ve snaze o útěk"

3 Ami Ami | E-mail | Web | 1. srpna 2017 v 15:13 | Reagovat

Nová čaaaaaaaaaaasť! *vyskočí na Honchie a začne ju mlátiť baterkou po hlave* A teraz pokračko, ju? Je to super. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama